Dovolil jsem si pro vás přeložit podstatnou část sedmistránkového oficiálního stenografického záznamu dnešního Putinova provolání k národu. Jen jsem si dovolil doplnit pasáž ze zvukového záznamu, jež ze stenogramu z nějakých důvodů vypadla, přesněji řečeno, byla formulačně změkčena (označeno*) – překl.

Rusko se nemůže cítit bezpečně, nemůže se rozvíjet, nemůže existovat, když z území dnešní Ukrajiny přichází neustálá hrozba.

Je dobře známo, že se již 30 let vytrvale a trpělivě snažíme vyjednat s předními zeměmi NATO zásady rovné a nedělitelné bezpečnosti v Evropě. V reakci na naše návrhy jsme se neustále setkávali buď s cynickým klamáním a lží, nebo s pokusy o nátlak a vydírání, zatímco Severoatlantická aliance se mezitím navzdory všem našim protestům a obavám neustále rozšiřuje. Válečná mašinérie se pohybuje, a opakuji, že se blíží k našim hranicím.

Proč se to všechno děje? Proč tak drze mluvíte z pozice výlučnosti, neomylnosti a povolnosti? Odkud se bere tento bezohledný a přehlíživý postoj k našim zájmům a naprosto legitimním požadavkům?

Odpověď je jasná, srozumitelná a zřejmá. Sovětský svaz koncem 80. let oslabil a poté se jednoduše zhroutil. Celý průběh tehdejších událostí je pro nás dnes dobrým poučením, přesvědčivě ukázal, že ochromení moci a vůle je prvním krokem k naprosté degradaci a zapomnění. Jakmile jsme na chvíli ztratili sebedůvěru, rovnováha sil ve světě byla narušena.

To vedlo k tomu, že předchozí smlouvy a dohody již fakticky neplatí. Přesvědčování a žádosti nepomohly. Cokoli, co nevyhovuje hegemonovi, mocným, je prohlášeno za archaické, zastaralé a nepotřebné. A naopak: vše, co se jim zdá výhodné, je prezentováno jako konečná pravda, prosazovaná za každou cenu, hrubě, všemi prostředky. Ty, kteří nesouhlasí, lámou přes koleno.

Pro příklady nemusíme chodit daleko. Nejprve provedli krvavou vojenskou operaci proti Bělehradu bez jakéhokoli povolení Rady bezpečnosti OSN, přičemž použili letadla a rakety přímo ve středu Evropy. Několik týdnů nepřetržitého bombardování civilních měst, infrastruktury podporující život. Tyto skutečnosti musíme připomínat, protože někteří západní kolegové na tyto události neradi vzpomínají, a když o nich mluvíme, raději poukazují nikoli na normy mezinárodního práva, ale na okolnosti, které si vykládají podle svého.

Ti, kdo usilují o světovládu, nás, Rusko, veřejně, beztrestně a zdůrazňuji, že bezdůvodně prohlašují za svého nepřítele.

Pak přišel na řadu Irák, Libye a Sýrie. Nelegitimní použití vojenské síly proti Libyi a překroucení všech rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN o libyjské otázce vedlo k totální destrukci státu, vytvoření obrovského ohniska mezinárodního terorismu a uvržení země do humanitární katastrofy a do propasti dlouhé občanské války, která dodnes neustala. Tragédie, která odsoudila ke zkáze statisíce, miliony lidí nejen v Libyi, ale v celém regionu, způsobila masový exodus ze severní Afriky a Blízkého východu do Evropy.

Podobný osud čekal i Sýrii. Vojenská akce západní koalice na území této země bez souhlasu syrské vlády a povolení Rady bezpečnosti OSN není ničím jiným než agresí, intervencí.

Zvláštní místo v tomto seriálu však zaujímá invaze do Iráku, samozřejmě také bez jakéhokoli právního podkladu. Jako záminku si vybrali údajně spolehlivé informace, které mají Spojené státy o přítomnosti zbraní hromadného ničení v Iráku. Na důkaz toho americký ministr zahraničí veřejně, před celým světem, zatřásl jakousi tubou s bílým práškem a všechny ujišťoval, že jde o chemickou zbraň vyvíjenou v Iráku. A pak se ukázalo, že to byl blaf, výmysl: v Iráku žádné chemické zbraně nebyly.

Obecně lze říci, že téměř všude, v mnoha regionech světa, kam USA přicházejí nastolit svůj řád, zanechávají krvavé, nehojící se rány, boláky mezinárodního terorismu a extremismu. Všechny věci, které jsem uvedl, jsou nejhorší, ale zdaleka ne jediné příklady nedodržování mezinárodního práva.

Mezi ně patří i sliby naší zemi, že nerozšíří NATO ani o píď na východ. Znovu opakuji: byli jsme podvedeni, nebo lidově řečeno, prostě odkopnuti. Ano, často slýcháme, že politika je špinavá věc. Možná, ale ne tak špinavá, ne v takové míře. Takové podvodné jednání je přece v rozporu nejen se zásadami mezinárodních vztahů, ale především s obecně uznávanými morálními a etickými normami. Kde je spravedlnost a pravda? Nic než lži a pokrytectví.

Celý vývoj událostí a analýza přicházejících informací ukazuje, že střet Ruska s těmito silami je nevyhnutelný. Je to jen otázka času: připravují se, čekají na vhodný okamžik. Nyní se hlásí i k vlastnictví jaderných zbraní. To nedopustíme.

Po rozpadu SSSR se nás navzdory nebývalé otevřenosti nového moderního Ruska a jeho ochotě poctivě spolupracovat s USA a dalšími západními partnery a v podmínkách prakticky jednostranného odzbrojení okamžitě pokusili rozdrtit, vyřídit a nadobro zničit. Přesně to se stalo v 90. letech a na počátku nového tisíciletí, kdy takzvaný kolektivní Západ aktivně podporoval separatismus a bandy žoldáků na jihu Ruska. Jaké oběti a ztráty nás to stálo, jakými zkouškami jsme museli projít, než jsme konečně zlomili hřbet mezinárodnímu terorismu na Kavkaze! Pamatujeme si to a nikdy na to nezapomeneme.

I nyní, kdy se NATO rozšiřuje na východ, je situace pro naši zemi rok od roku horší a nebezpečnější. Vedení NATO navíc v posledních dnech výslovně hovoří o nutnosti urychlit a prosadit postup alianční infrastruktury směrem k ruským hranicím. Jinými slovy – přitvrzují svůj postoj. Už nemůžeme jen sledovat, co se děje. Bylo by to od nás naprosto nezodpovědné. To je skutečné ohrožení nejen našich zájmů, ale i samotné existence našeho státu, jeho suverenity. To je červená linie, o které se opakovaně hovoří. A oni ji překročili.

V této souvislosti – a o situaci v Donbasu. Vidíme, že síly, které v roce 2014 provedly na Ukrajině státní převrat, chopily se moci a udržely si ji pomocí v podstatě dekorativních volebních procedur, definitivně odmítly řešit konflikt mírovou cestou. Osm let, nekonečně dlouhých osm let, jsme dělali vše pro to, aby se situace vyřešila mírovou, politickou cestou. Vše marně.

Jak jsem řekl v předchozí části svého projevu, na to, co se tam děje, nelze lhostejně přihlížet. Už se to prostě nedalo vydržet. Bylo nutné okamžitě zastavit tuto noční můru – genocidu milionů lidí, kteří tam žijí a kteří doufají jen v Rusko, kteří doufají jen ve vás a ve mně. Právě tyto touhy, pocity a bolest lidí byly hlavní motivací pro naše rozhodnutí uznat lidové republiky Donbasu.

Což je podle mého názoru důležité dále zdůraznit. Přední země NATO v zájmu dosažení svých cílů podporují na Ukrajině extrémní nacionalisty a neonacisty, kteří zase nikdy neodpustí obyvatelům Krymu a Sevastopolu jejich svobodnou volbu pro sjednocení se s Ruskem.

Samozřejmě, že půjdou na Krym, stejně jako na Donbas, s válkou, aby zabíjeli, jako zabíjely trestné bandy ukrajinských nacionalistů, Hitlerových kolaborantů za Velké vlastenecké války, zabíjeli bezbranné lidi. Otevřeně také prohlašují, že si nárokují celou řadu dalších ruských území.

Nyní několik důležitých, velmi důležitých slov pro ty, kteří mohou být v pokušení zvenčí zasahovat do dění. Kdokoli se pokusí zasahovat do našich záležitostí, natož ohrozit naši zemi a náš lid, musí vědět, že odpověď Ruska bude okamžitá a povede vás k následkům, s nimiž jste se ve své historii ještě nesetkali. Jsme připraveni na jakýkoli vývoj událostí. V tomto ohledu byla přijata všechna nezbytná rozhodnutí. Doufám, že budu vyslyšen.

*„Těm, kdo si taková prohlášení vůči Rusku dovolují, připomínám, že naše země má rovněž k dispozici zbraně hromadného ničení, a v některých komponentech i dokonalejší než země NATO. A při ohrožení územní celistvosti Ruska a ohrožení jeho lidu, nepochybně použijeme všechny prostředky, které máme k dispozici… – a upozorňuji, že to není blaf“.

Osud Ruska je nakonec, jako vždy v historii, ve spolehlivých rukou našeho mnohonárodnostního lidu. Znamená to, že rozhodnutí, která jsme přijali, budou realizována, cíle, které jsme si stanovili, budou dosaženy a bezpečnost naší vlasti bude spolehlivě zaručena.

Občané naší země si mohou být jisti tím, že naše bezpečnost a územní celistvost bude zabezpečena všemi dostupnými prostředky. A ti, kteří se pokouší nás vydírat jadernými zbraněmi, musí vědět, že větrná růžice se může obrátit i jejich směrem.